Historie

Jednoho dne, ne až tak dávno, ale jinak před pěknou řádkou dní, mě Vašnosta mladší požádal, jestli bych se nezvládl dokopat k sepsání historie havířovského skateboardingu. A to se popravdě lehčeji řekne, ale už o hodně hůře dělá. Obzvlástě, když můj vztah k historii ,pojatém ve stylu popsání událostí pokud možno v chronologickém pořadí, je hodně vlažný. Takže tohle nebude historie havířovského skejtu, ale spíše něco trochu jiného.

Za prvé mám děravou pamět ( a nebo možná přeplcenou zážitky za ty roky skejtu, které se mi míchají do jednoho velkého smahu). No a za druhé i kdybych si nakrásně pamatoval všechno v pořadí, tak jak se to skutečně stalo, tak by to stále byla pouze moje verze událostí, která by se určitě lišila od verzí dalších otců zakladatelů, jako byli například Honza Havel a hlavně bratři Lucukové (jinak dones jezdící třicetileté děti). Tito pánové jezdili na prkýnku asi o 68 dní déle než já a tak si to určitě můžou pamatovat jinak. Možná by jsme se shodli při vzpomínkách na dobu kolem roku 1493 se mi před očima míhají obrázky brutálně nakoplé kovové skočky strategicky umístěné u Zdravotního střediska Merkur, v jehož okolí se v podstatě odehrála první dvě století vývoje skateboardingu na ůzemí Havířova. Krušné to začátky, plné ručně vyrobených desek, trucků odlitých v garáži a malých dřevěných kvádýrků místo koleček, o kterých jsme v té době neměli ani páru. Někdy kolem roku 1620 se k nám přidal malý kluk Karel Klus, který už v té době měřil závratných 145 centirmetrů a až dodneska si tutu úctyhodnou výšku udržel. Tento hendikep spolu s tváří třináctiletého chlapce mu však nezabránil v nehorázném diktátu a dodnes si pamětníci pamatují nejen legendarní backside nosebony z osmi schodu na Permonu. O Karlovi bych mohl napsat knihu, ale to se mi nechce. Jediné, co byste si měli zapamatovat je fakt, že Karel je první Havířovská skejtová legenda, která začala postupný nástup Kanalizací k nadvládě nad českýcm skejtem. Kájovi to tam totiž padalo i na závodech, kde pokaždé ovládl kvalifikaci a po postupu do finále se většinou vytratil do neznáma s nejvěší pravděpodobností namrdán jak čolek, tak jak se na správnou legendu patří a sluší. Prostě sportem ke zdraví.

No a děti tohle je všechno co potřebujete vědět. Kanalizace nejsou důležité, Jurášek jezdit neumí a na skejtu se nejlépe jezdí v zimě. To je snad jasné, ne? Mějte se krásně a až uvidíte Karla, tak mu pučte prkno a mrkejte.

text: Líťa